Setkání partnerských regionů 5. 5. - 13. 5. 2010, Banát
Když se ve středu v podvečer autobus postupně plnil účastníky „expedice Banát“, měli všichni před sebou ne příliš pohodlnou noc, ale také jasnou perspektivu rána v Temešváru, významném městě části Rumunska nazvané Banát. Historické budovy Temešváru nám důrazně připomenuly, že toto území, stejně jako naše republika, mají společnou minulost v rámci Rakouska-Uherska – ostatně v rámci této společné minulosti se do Rumunska dostali i čeští osadníci, kteří po roce 1823 vytvořili neobyčejný ostrov české kultury, řeči a populace – šest českých vesnic v kopcích u Dunajské soutěsky. A to byl také cíl naší cesty – poznat a navštívit krajany, kteří dodnes hovoří česky, učí své děti mateřskému jazyku a udržují svoji národní a kulturní integritu v zemi, kde se mluví a myslí rumunsky.
Svatá Helena je první z vesnic, kam jsme dorazili – dle rady průvodců pěšky strmou stezkou mezi vápencovými skalami přímo od Dunaje. Když se nám po chvíli nabídl pohled na vesnici v kopcovitém terénu, okamžitě si každý všiml, že všude, kam oko pohlédlo, nenašel rozlehlá pole a lány, na které jsme uvyklí od nás. Úzké proužky obdělávané země napovídaly, že jsou obdělávány s péčí sedláků, jejichž rod pracuje na své půdě již řadu desítek let. Vesnice sama nás uvítala řadami pohledných selských stavení, mezi nimiž ovšem nechyběla ani škola, obchod-hospůdka, společenský sál a překvapivě i dva kostely, katolický a baptistický. Měli jsme jedinečnou příležitost poznat život místních obyvatel do nejmenších detailů, protože jsme byli ubytováni v jednotlivých hospodářstvích. Co do srdečnosti a pohostinnosti si banátští Češi nezadali s námi Moravany a my měli příležitost ochutnat skvělá místní jídla i místní kořalku.
Náhoda tomu chtěla, že jsme byli svědky i pohřbu jedné místní babičky. Den před pohřbem se pět mužských příbuzných či známých vydalo do strmého kopce na hřbitov vykopat hrob. V den pohřbu byla rakev na márách přenesena nejprve do kostela a po obřadu se vydal průvod za zpěvu písní k místu posledního odpočinku. Celý pohřeb vypadal jako vystřižený ze starého památného filmu a ještě dlouho nám v hlavě zněly smuteční písně z kancionálu.
Kromě Svaté Heleny jsme měli možnost poznat české obce Gernik a Eibenthal, někteří také Rovensko, kam zájemce dopravili místní autodopravci. Všude jsme potkávali výrazné a energické místní osobnosti, které se odmítaly poddat neveselému osudu oblasti s nedostatkem pracovních příležitostí. Přesto se zdá, že budoucnost tohoto českého „ostrova“ v rumunském Banátu není příliš růžová. Zvýšený zájem turistů z Česka o tento vpravdě kouzelný kus přírody sice zmírňuje narůstající existenční problémy, české obce se však vylidňují a mladí odcházejí – kam jinam než do České republiky.
Kdybych však měl komukoliv odpovědět na otázku, zda má jet do Banátu, doporučil bych mu cestu bez sebemenšího zaváhání. Ať už hledáte krásnou přírodu, romantiku, opravdový a nepřikrášlený život, odpověď na základní otázky života nebo jen ticho a klid k přemítání, Banát vám to vše umí poskytnout. A jeho stateční obyvatelé, kteří mluví trochu starobylou češtinou, jsou příjemnými hostiteli.
Autor: Mgr. Michal Mynář - ředitel ZŠ a MŠ Mysločovice, p. o.
Hrubčice 10,
798 21 Bedihošť
IČO: 69651418
Číslo účtu: 19-2141210297/0100
KB Prostějov